Sweet World by Barush: Jak jsem si splnila sen, upekla se skoro k smrti a prožila tak nejlepší den

Ještě teď se z toho zpamatovávám a je hrozný, jak moc rychle ty dva měsíce utekly. Asi tušíte, už z titulku, že mluvím o Apetit pikniku, kterého jsme se poprvé zúčastnila, jako kulinář. Myslím, že se sluší, abych vás zavedla na úplný začátek a prozradila vám i dny přípravy. 21. března jsem se zúčastnila Foodblok konference, kde nám úžasná Darinka Siegelová povídala o Apetit pikniku, jak se na něj dostat a jak zvládnout přípravy. V tu chvíli mi přišlo nemožný, že bych se něčeho takového mohla zúčastnit i já. Pár dní poté jsem seděla u počítače a vyplňovala přihlášku, hledala fotky a recepty a nakonec ťukla na políčko ODESLAT. Necelé dva týdny, přesněji 8. dubna a já sedím v kavárně s Anetkou, kouknu na mobilu na mejl a tam dvě větičky o tom, že mě vzali a že mi pošlou další informace. Anetce, která mi zrovna něco vyprávěla, jsem celá vykulená přerušila a ukazovala jí moje největší vítězství. Okamžitě telefon mámě, status na facebook a zprávy kamarádkám. Pořád jsem tomu nemohla uvěřit a uvěřila jsem tomu, až když mi poslali další mejl. Vážně se nespletli.

Pak přišly dva měsíce příprav, nervů, radosti, starostí, těšení se a myšlenek. Zvládnu to? Bude lidem chutnat? Budeme mít úspěch? Bude pršet? Budou se sladkosti líbit? Líbili a hlavně chutnali, přestože jsem ještě týden před Apetitem s mámou nevěděli, co budeme péct. Záměrně jsem zvolila svojí mamču, jako mojí hlavní pomocnici. Má už toho dost napečeno, nezmatkuje, umí si poradit se vším a navíc mám u rodičů mnohem víc prostoru na pečení než u sebe. Vlastně jsem do Apetitu zapojila celou svojí famílii. S mámou jsem pekla, táta se mi zas staral o logo, pozvánky, vlaječky, meníčka a vizitky. Sám se tak začal označovat jako "šéf marketingu" :D K nezaplacení, protože i díky tomu jsme měli úspěch.
Tři týdny před Apetitem jsem ale začala zmatkovat. Nic se mi nedařilo, cup cake, se kterými jsem si byla jistá, jsem pokazila, čokoládový dort neztuhnul a logo pořád ještě nebylo. Naštěstí jsem se brzy vrátila do svého "pečící" formy a týden před akcí mi chybělo už jenom to logo. To, že se nakonec stihlo i to, asi už víte :) Poslední dny před osudnou sobotou 20.6, kdy jsem měla i narozeniny, jsem finišovala seznam receptů a surovin a sháněla potřebné doplňky na stánek. Ve středu jsem dokoupila poslední věci, poprosila Anetku o hlídání Luiiho a ve čtvrtek jsem odtáhla poslední krabice (papírové krabice jsou neskutečně neskladné) k rodičům a začal maraton pečení. Ve čtvrtek jsem padla do postele v 21, v pátek vstávala v 7 ráno a s bolavými zády, stehny a rukou jsem se od trouby hnula v 21.45. Poprvé jsem zjistila, že cukrařina není jen psaní blogu a občasné pečení, ale pěkně tvrdá a namáhavá práce. To ale zjistíte až ve chvíli, kdy to opravdu zažijete. Celkové skóre? 90 cup cake, 48 malých koláčů Pithiviers, 4 citronové koláče, 3 mrkvové dorty, 1 baskitský koláč a 2 čokoládovo - cuketové, které jsme nakonec ani neprodávaly, protože nepřežily cestu. Teda ten jeden.
V sobotu nastal den D a já po skoro probdělé noci a přemýšlení, co ještě chybí, vstávala v 6, abych dodělala poslední krémy. Hmm jenže problém. Krémy nechtěly ztuhnout, druhý čokoládový dort plaval, obloho byla zamračená a můj narozeninový den se zdál v háji. Věty, že na to kašlu, že stejně nikdo nepřijde byly to dopoledne u mě snad nejčastější. Pak jsme naskládali do auta dvě přepravky věci, devět krabic, vázu s kytkou a vyrazili směr Praha, Grébovka. Věci jsem samozřejmě vyndavali za deště, ale těch lidí tam bylo neskutečně. Stánek číslo 2. byl naštěstí blízko a my se začali v 13.30 měnit s dopoledními kulináři, Tapárátky. Ještě než jsme byly s mojí pomocnicí Nelčou totálně ready, začala se u nás tvořit fronta a my tak rozjely svoje prodávání. Nelča dozdobovala cup cake krémem a ovocem, já krájela, počítala a prodávala a ani jedna z nás se minimálně hodinu nezastavila. Ale bylo to BOŽÍ! Dorty i cup cake měly úspěch, líbily se i vlaječky, vizitky a nikomu nevadilo, že trochu zapršelo. Pak totiž svítilo nádherně sluníčko a my pomalu finišovaly. Odechu jsme měly málo, ale vůbec nám to nevadilo. Teda aspoň mě ne, ale Nelča taky nic neříkala :D Okolo 16.30 se u nás stavily milé holky z Apetitu a byly nadšené, že máme skoro vyprodáno. V 17.10 jsme měly vyprodáno celkově. Nato že jsme měly končit až v 19 to byla docela rychlost. Všechny věci jsme tedy naložili do auta, rodiče odfrčeli na ves a já si tak mohla začít užívat volno a narozeniny. Chtěla jsem se konečně najíst, protože jsem naposledy jedla v 9.30, ale sladké jsem nemohla ani vidět. Pak mě odradily fronty u každého druhého stánku a tak jsem nakonec celkem dvakrát zakotvila u kluků a skvělé Kačí z Konečně vývar a pochutnávala si na jejich božské polívce. Pak hurá domů, převléknout a vyrazit na menší oslavičku narozenin, kde jsem měly ty nejvíc nejlepší kamarády, kterým nejvíc děkuji.

S Nelčákem :) Díííky :*

Teď je úterý a já píšu tenhle článek a zpamatovávám se z pocitů. Slyšet totiž, že vaše dortíky jsou vynikající, vidět fotky na Instagramu a číst nabídky na další spolupráce je totiž úplně nejvíc a přesně ten důvod, proč jsem se do toho vrhla. Potkala jsem tam strašně moc známých, slyšela milá slova a nakoplo mě to k další práci nejen na blogu, ale i na budování něčeho. Čeho, to ještě přesně nevím. Tak se nechte překvapit... :)

To jsem měli.. Foceno ve chvíli, kdy bylo skoro vyprodáno :)

Děkuji tak hrozně moc...
- Florentýně a Janče za Foodblok 2015, že jsem se o Apetitu dozvěděla a že ještě stihnu odeslat přihlášku
- celé redakci Apetitu, že mi dali tu možnost a vybrali mě
- rodičům, že mi se vším pomohli, nenechali mě v tom, podporují mě a celkově v tom jedou se mnou
- Nelče za úžasnou pomoc a boží cup cake
- všem, kdo jste byli, něco si koupili nebo se třeba jen zastavili a podívali jste se
- Janče, Kačce, Markétce B., Klárce, tetě Soně, Týnce, Markétce T.,Sylvě a Jáje , že se za mnou na festivalu zastavily
- Janče, Kačce, Šárce Týnce, Markétce, Páje, Nelče, Anetce, Jardovi, Páťovi, Kubovi a Kájovi, že se mnou prožili jednu z nejlepší oslav narozenin (a za nejvíc skvělé dárky :))
- vám všem, co Sweet World čtete a baví vás. JSTE BOŽÍ!

PS: Fotek mám hrozně málo a docela mě to mrzí. Snad bude možnost to vynahradit :)