O tom, že jsem dostala nabídku na pečení pro mojí oblíbenou kavárnu Prostá přítomnost v rámci akce Den soukromého podnikání jsem vám už říkala. Teď je čas nechat vás nahlédnout pod pečící pokličku celého dne. Už dlouho dopředu jsem věděla, že celý týden bude dost hektický, a taky že jo. Všechno to začalo už v pondělí 10.10 (krásný datum :D), kdy jsme s holkami Gabčou z PG Foodies, Romčou z Na skok v kuchyni a Verčou z Menu domů vařili a pekli v Makro Akademii. Já jsem si už ráno dojela pro dýňové pyré, které mi připravila máma už den dopředu. Já jsem si pak doma sbalila svoje nezbytnosti a vyrazila vstříc Stodůlkám. Přiznávám, že moje papírová taška nebyla nejlehčí a v autobuse trochu umřela. Většina věci se mi z ní vysypala na zem a já je horko těžko sbírala a hledala po celém autobuse. Nakonec jsem se do Makra ale zvládla dopravit a hlavně najít holky.
Jakmile jsme byly všechny i s holkama z Makra, vyrazily jsme snad na můj největší nákup v životě. Každá jsme měli seznam a musím říct, že jsme si u toho užily dost srandy. Všude nás navíc doprovázel foťák a kamera, což se mě osobně stalo poprvé. No řekněte, kdo z vás pózoval třeba s mrkví? :D Po tom, co jsme si nakoupili všechny potřebné věci, jsme vyrazily o vchod vedle do Marko Akademie. Tam nás čekali místní kuchaři, pár studentíků a hlavně obrovské prostory na vaření. My s holkama jsme se uchýlily do cukrárny a Verča s Martinem Škodou, který už vařil, do hlavní kuchyně. Vyslechli jsme si pár rad, jak všechno používat a vrhli se do práce.
Můj dýňový koláč je opravdu jednoduchý, recept na něj máte tady. Smícháte vlastně pár surovin a můžete jít do trouby. Aby to všechno nebylo tak jednoduché, zjistily jsme, že na nás holky z Makra zapomněly s pečícími formami. Takže je vyrazily shánět. Gabča svůj koláč dala do formy, kterou v Makru měli a my s Romčou čekaly, co se bude dít. Formy přijely asi po dvou hodinách a pak začal skoro boj o troubu, protože jsme jí potřebovaly obě. Výhoda je, že ve velkých kuchyních jsou i velké trouby. Jako první byla hotová Gabča a my jí tiše záviděly, protože před náma bylo ještě dost práce. Já jsem nakonec pomáhala Romče peckovat třešně, uklízela naše společné prostory a čekala než se tři moji krasavci upečou.
Potom začal trochu závod s časem. Mezi pečením jsem si začala rozehřívat čokoládu a ve chvíli, kdy se mi nejvíc vařila, jsem potřebovala vyndat i koláče z trouby. Nakonec jsem zvládla rozpustit čokoládu a nepřipálit koláče. Vychladlé korpusy jsem vyndala z formy, polila čokoládovou polevou a dala přes noc chladnout. Teď už zbývalo jen poklidit a vyrazit s taškama zpět domů. Koncert, na který jsem večer měla jít, jsem sice nestihla, ale byla jsem docela ráda. Přeci jenom mě čekal docela náročný den a budíček už v 7 ráno.. Ale o tom zase příšte...;)
Žádné komentáře:
Okomentovat