Muffiny s láskou z lásky

Zjistila jsem, že pokud mám jen jediný den volna od práce, tak peču nebo trávím den v kuchyni. Což o to, je to fajn, ale začínám upadat do deprese, že můj život se omezil jen na práci a pečení (což samozřejmě není pravda :)). Ale to druhé aspoň dělám s láskou (na rozdíl od té první činnosti). Proto jsem se jedno srpnové pondělí, kdy nebylo takové vedro k padnutí, prolistovávala speciálním vydáním o světových dezertech od Apetitu a narazila jsem tam na zamilované muffiny. Vzhledem k tomu, že po mě nějaký zamilovaný dezert chtěla i moje kamarádka, rozhodla jsem se, že si tyhle roztomilé dortíky vyzkouším, abych pak pro kamarádku pekla na jistotu. Takže pokud přemýšlíte, čím potěšit svou drahou polovičku, nestrávit u trouby celý den, jsou zamilované muffiny tou nejlepší volbou. Když do toho navíc přidáte trochu té lásky, budou chutnat nejlépe na světě.

Suroviny:
180 gramů hladké mouky
1/2 lžičky kypřícího prášku
1/2 lžičky jedlé sody
2 lžíce kakaa
100 gramů hořké čokolády
280 gramů třtinového cukru
150 ml mléka
50 ml kefíru
100 gramů změklého másla
2 vejce
2 lžíce meruňkového džemu
200 gramů potahovací hmoty
růžové potravinářské barvivo
červené zdobící pero

Postup:
Smícháme mouku, kypřící prášek, sodu a kakao. Půlku cukru, ohřáté mléko a nalámanou čokoládu dejte do jiné mísy a promíchejte, dokud se nerozpustí. Máslo a cukr vyšlehejte v míse do světlé hmoty a pomalu přilévejte vejce. Je dobré si vejce na pár minut před zpracováním vyndat z ledničky. Jakmile máte směs vyšlehanou, začněte postupně přidávat sypkou směs. Upozorňuju, že se vám všechny složky dokonale nepromíchají, proto je přesypte do mísy a promíchejte ručně. Následně do směsi přelejte čokoládu s mlékem a opět dobře promíchejte až vám vznikne těsto.
Do formy na muffiny si dejte košíčky a tak do půlky až třičtvrtě košíčku rozdělte směs. Trouby si předehřejte na 150° stupňů a dejte péct na 12 až 15 minut. Musíte ale muffiny hlídat a to že jsou upečeny poznáte tak, že když do nich píchnete špejlí, tak vám na špejli nic nezůstane. Poté vyskládejte košíčky na mřížku a nechte vychladnout. Jakmile budou vychladlé, seřízněte špičky do rovna.
A teď k polevě. Já dělala hned dva druhy, protože jsem si chtěla vyzkoušet, jak se pracuje s citronovou polevu. Já jí na tři košíčky připravovala ze 100 ml horké vody, ze šťávy ze dvou citrónů a ze 100 gramů moučkového cukru. Všechno promíchejte až vám vznikne husté světlá směs. Podle chuti můžete dosypat cukr nebo přilít více citronové šťávy. Polevu potom opatrně poklaďte na muffin. Připravte se ale na to, že vám bude dost téct po košíčkách a musíte pracovat opravdu hodně rychle a hned je strčtit do ledničky a nechat zatuhnout. Poleva ale nikdy nezakreje celý povrch a dost vám zaleze dovnitř košíčků. Nevypadá to tedy moc vzhledně. Ale zato vám bude nakyslá chuť polevy a sladkost košíčku tvořit příjemný kontrast. Moje kamarádka ochutnala obě dvě verze a ta s polevou jí přišla lepší, právě kvůli tomu kontrastu. Jen je škoda, že to nevypadá tak hezky.
Druhá varianta je varianta s fondánem neboli potahovací hmotou. Můžete použít i marcipán, ale bude vám dost lepit. Fondán si rozválejte v průměru tak 1 centimetr a třeba například pomocí skleničky vykrojte kolečko. Pak ho lehce potřete meruňkovým krémem a lehce přitlačte na muffin. Pokud chcete barevný, já použila růžový, použijte potravinářské barvivo a dobře barvu zapracujte do hmoty. Ale pozor, budete celý barevní a fondán vám bude dost lepit. Můj osobní typ, abyste barvu dostali, co nejdřív dolů je ten, že si ruce potřete tukem, já používám máslo. Barva půjde lépe dolů. Ornamenty na muffiny můžete tvořit podle nálady a je vlastně na vás, co tam zrovna vykouzlíte. Já měla srdíčka, tak jsem k zamilovaným muffinům použila srdíčka. Tak good luck a ať chutnají. Po těch mých se zaprášilo celkem rychle, příště jich budu muset udělat asi víc :)

Domácí borůvková zmrzlina

Teploty sice už nešplhají ke třiceti stupňům, ale čas na zmrzlinu se najde vždycky, a to nejen v létě. A protože je sezóna ovoce a dlouho jsem vám zmrzku slibovala, je tedy třeba, abych svůj slib splnila. Tak tedy, létu, ovoci a zmrzlině hurá! :)

Když makronky nejsou tak úplně makronkami

Jestli patří něco mezi pečící výzvy, jsou to dozajista francouzské makronky. Moje první seznámení s nimi proběhlo asi před půl rokem, kdy jsem s nimi strávila celé odpoledne, dva pokusy vyhodila a ten třetí konečně vypadal podle mých představ. Vyzbrojena recepty a kuchyňským vybavením jsem se na ně teď vrhla podruhé. Jenže ejhle. Přestože vše šlo podle plánu, makronky se z nějakého neznámého důvody nechtěly stát makronkami a nakonec se z nich vyklubaly takové makronkové koláčky. Moje kamarádky, pro které jsem je původně pekly, sice nechápaly důvod mého rozčarování, protože podle nich byly chuťově vynikající, ale já jsem s nimi přesto nebyla spokojená. Koláčky totiž neměly tu požadovanou makronkovou "sukničku" a tudíž to nebyly makronky.
Po prvním zklamání jsem se ale nakonec rozhodla, že sem recept na makronkové koláčky s borůvkovou náplní přihodím, protože byly fakt dobré. Sice jsme všechny tři vypadaly jako šmoulové, ale aspoň jsme se tomu zasmály. Svoje makronkové pokusy ale nevzdávám a doufám, že brzo se mi podaří udělat ty pravé francouzské makronky se sukýnkou.

London sweet trip

Konečně se skoro po měsíci opět dostávám k blogu. Přiznávám se, že jsem během července byla pořád fuč a neměla sem na blogování čas, což se teď budu snažit napravit. První srpnový příspěvek ale nebude žádný recepis, ale článek o mém výletu do Londýna. Hned ze začátku. Londýn je jedno z měst, které miluju a kde bych mohla s klidem žít. Atmosféra, jídlo, lidi, prostředí, místo, zkrátka úplně všechno, co v Londýně je, miluju. Včetně jídla, samozřejmě. Ještě než jsem odjížděla, jsem věděla, že je přímo mojí povinností dát si fish and chips, bez toho bych prostě nemohla z Londýna odjet. Ale protože tenhle blog je o sladkém, tak jsem i pečlivě ochutnávala a fotila všechno, abych vám o tom mohla napsat.