Moje top kavárny v Praze

Přiznám se rovnou. Bez kafe si nedovedu představit den, natož život. Miluju kavárenský život, ráda si v kavárnách vysedávám sama a učím se nebo chodíme s kamarádkami a probíráme naše životní strasti a radosti. Je to místo, kde jsem ráda a kde přijdu na jiné myšlenky a zkrátka a dobře, je mi tam hezky. Nevadí mi si za dobrou kávu připlatit a nemalé ceny v Praze mě naučily, že se nad tím už nepodivuji, jen kývnu a vyndavám peněženku. Teď vám tedy představím v krátkosti pár svých oblíbených kaváren a jako přílohu k tomu přidám i mapku, kde kavárny najdete a u jakých zastávek metra nebo tramvají leží.

Costa Coffee
Tahle kavárna patří snad mezi moje vůbec neoblíbenější. Jejich kafe jsem se už možná trochu přepila, ale vzhledem k tomu, že je skoro všude, tak jsme v ní s holkama pečené vařené. Navíc si poslední dobou nenechám ujít ani jejich vynikající dorty. Střední cappuccino vás vyjde na 85, posypou vám ho ještě buď čokoládou nebo skořicí.

Starbucks
Tady je to podobné jako u Costy. Velký kavárenský řetězec, takže se připravte na kafe okolo stovky, za střední cappuccino dáte 85. Káva mi to ale chutná asi o trochu více než v Costě, hlavně si ulítávám na různých ochucených kávách a super jsou i akce, bez perníčkového latté si nedovedu představit Vánoce.

Kavárna Pražírna
Tuhle malinkatou kavárnu jsem objevila zhruba před rokem a mám jí hrozně ráda. Je lepší si udělat rezervaci, protože tam bývá plno skoro po celý den. Ke kávě dostanete vodu, což považuji za samozřejmost. Bohužel asi jenom já. Vybrat si můžete i dortíky a kávu vám navíc opravdu namelou přímo v kavárně. Příjemné prostředí a milá obsluha je základ. A k tomu ta voda, bože děkuji

Barevná kavárna
Moje kamarádka do Barevné kavárny pekla dorty a tak mě zajímalo, jak moc dobrá je. A ona není jen dobrá, ale naprosto vynikající. Skvělé dorty, úžasná káva či čaje a navíc i relativně dobré ceny nejen za dezerty a nápoje, ale i za hlavní chody. Tady jsem jedla jeden z nejlepších kuskusů se sušenými rajčaty, po kterých se můžu utlouct. Příjemné prostředí doplněné nástěnnými malbami, milá obsluha a cappuccino za 50 korun.

La Caveau
Miluji všechno francouzské a tuhle úžasnou kavárnu především. Je to ideální místo na klidný pokec s kamarádkou, s mámou tam zas chodím na víno Křupavé croissanty, skvělé víno a neskutečně dobré bagetky, doporučuji hlavně tu lososovou. Super jsou na tomhle místě ale ještě jiné věci. Krom toho, že si přímo v kavárně můžete koupit vína, paštiky či jiné vychýtávky domů, s ní sousedí ještě pekařství, kde pečou ty nejkřupavější bagety i ve čtyři odpoledne. A pokud je sezóna, tak před kavárnou jsou od března do listopadu ty nejlepší farmářské trhy.

Café Louvre
Místo kousek od mojí školy, kam je opět dobré mít rezervaci, protože tady je plno snad neustále. Ale to prostředí prostě miluji, je to jedno z nejhezčích míst, kam ráda utíkám před světem. Počítat musíte ale s čekáním na obsluhu, protože plno je tady opravdu stále. Plus možnost, že budete sedět v kuřácké části, což mě jako nekuřačku neskutečně vytáčí. Cappuccino za 50 korun je ale opravdu vynikající.

Friends Coffee House
Tohle je top mezi účící se prostory. Kavárna je rozdělena do několika částí, takže jí přijdou na chuť úplně všichni, studenti i manažeři, co potřebují klid na schůzku. Objednáváte si sice přímo u pultíku, ale donesou vám objednávku až ke stolu, dostanete vodu a obsluha se vás každou minutu dotěrně nechodí ptát, zda něco nepotřebujete. Navíc tu mají i fajn fresh džusy, čerstvé limonády či různé sezónní nabídky. A cappuccino za 59 korun je fajn.

Cross café
Na tuhle kavárnu mě naučili moji přátelé v Plzni a já do ní ráda chodím i v Praze. Na jejich karamelovém cappuccinu začínám být už lehce závislá.Sice se opět objednává u baru a tentokrát si musíte objednávku ke stolu donést, ale co už, Cross café patří hold mezi ty větší kavárenské řetezce, nejde přímo o kavárnu. Pochutnáte si i na jejich dortech či jogurtech.

Ovocná kašička

Dneska to bude trochu netradiční pojetí receptu. Nebudete ho muset číst, ale můžete si ho poslechnout. Za tuhle změnu může jeden předmět ve škole, v rámci něhož si máme vyzkoušet i audio příspěvek. Já jsem se rozhodla převyprávět, jak udělat z čerstvého sezónního ovoce, jako jsou jahody, borůvky nebo maliny, skvělou ovocnou kašičku, kterou lze používat na dezerty nebo na zmrzlinu. Já jsem jí použila na borůvkové cup cake, recept na ně naleznete na blogu, odkaz máte tady, ať složitě nehledáte. Oba dva recepty jsou podle Jemmy Wilson, což je jedna ze spolupracovnic Jamieho Olivera. Dostala jsem její kuchařku k Vánocům a jsem ze všech receptů úplně nadšená. Některé z nich určitě vyzkouším, abyste se o ně mohli pokusit i vy, protože jsou vážně skvělé. Teď si ale můžete poslechnout můj skvělý hlásek, na kvalitu videa moc nekoukejte, není to něco čím bych se chtěla úplně chlubit. Omluvit mě může to, že jsem tohle vyráběla poprvý a kdo ví, tak já jsem hrozně technický antitalent

Welcome 2015!

Nemůžu tomu skoro uvěřit, ale opět máme nový rok a tenhle blog za chvilku oslaví své první narozeniny. Dovolte mi tedy menší shrnutí za uplynulým rokem 2014. Nebudu vás trápit nějakými svými osobními výlevy pocitů, ale musím říct, že rok 2014 pro mě byl vesměs pozitivní. Potkala jsem tak strašně moc zajímavých lidí, zažila spoustu neskutečných věcích, odhodlala se k několika zásadním krokům a hlavně jsem se nasměřovala, kam dál jít a jak bych byla ráda, aby se vyvíjela moje budoucnost. Jednou z cest je právě tenhle blog, kterému jsem sama osobně dávala v prvních měsícíh maximálně tak pár týdnů. A hle, on mě vážně chytl a úspěšně se blíží ke svým narozeninám, které oslavíme společně v únoru.
Díky tomuhle blogu vděčím za několik hrozně zajímavých pečícíh zakázek, soutěži Cupcakecup 2014, ale především strašně moc zkušeností, zažitků a rad, které jsem za ten rok buď dostala a nebo někde nasbírala a pak je tak nějak aplikovala v praxi a případně ještě dopilovala. Poslední měsíc starého roku pro mě nebyl úplně šťastný a hodně jsem se natrápila, ale snažím se tohle nechat být a koukat se už jen vpřed, do budoucnosti. Protože ta snad bude o něco lepší. Blog sledují sice především kamarádi, ale co mi tak pár přátel řeklo, sledují ho i jejich rodiče a líbí se jim. To je přeci, super, ne?

Co bude dál?
Zásadní otázka, která napadne každého, co něco vymyslel a rozjel. Blog určitě nekončí, pečení mě baví, čím dál tím víc a určitě se chci tenhle rok zase někam posunout. Vyzkoušet něco nového, objevovat, pátrat, pálit, smažit a hlavně ochutnávat. Také chci cestovat, kdybych měla dostatek financí, jsem pořád mimo republiku. Pár plánů, kam jet už mám, taky budu doufat, že to vyjde, protože i z toho bych vám určitě něco napsala. Plánuji nejen zahraničí, ale podívat se do pár měst naší vlasti, kde je to zajímavý a kde se dá dobře najíst.
Navíc se chci posunout i dál ohledně nějaké food kariéry. Nevím, jestli na to mám a co bude za pár měsíců, či týdnů, ale teď si jistotou můžu říct, že s psaním určitě nekončím. Mám v hlavě teď tolik myšlenek, nápadů a podnětů, ale nechci nic zakřiknout a nic předem dopředu plánovat, protože tohle se mi už párkrát nevyplatilo a spálit prsty si chci jen kvůli pečení, ikdyž ani to nevyhledávám. Budu ráda, když se mnou zůstanete dál, dál budete číst a péct podle téhle příručky, nebo jí jenom číst a hlavně, že vás bude pořád bavit dál. Mě to totiž baví a když člověka něco baví, tak to je na tom pak vidět. Slibuji, že se budu snažit dát do blogu a hlavně do sebe, co nejvíc to jde a že za nic na světě nepolevím.

Mějte se krásně, milujte jídlo a užívejte si každý den. Barush

Domací sushi

Dnešní příspěvek se nebude moc týkat dezertů a sladkých jídel, ale o jídle to bude. Jeden prosincový víkend jsme se s holkama rozhodly udělat domácí sushi, naší velkou vášeň. Absolvovaly jsme hodinu a půl v Sapě, což je takové vietnamské město ve městě, najdete tam od kadeřnictví, obchody, banky, zkrátka úplně všechno. Málem jsme se tam ztratily, nechaly duši v půl hodinové frontě a nakonec jsme stejně nepořídily, to co jsme potřebovaly. Všechno nepříjemnosti se nám ale vyplatily a my s velkou radostí a velkým nadšením trávily sobotní večer u dělání domácího sushi. Musím neskormně přiznat, že se nám vážně povedlo a z legrace jsme si říkaly, že přímo na nás čekají v Running sushi.

My jsme rozhodly pro výrobu dvou druhů sushi; maki a sashimi. V tomhle příspěvku si ukážeme, jak vytvořit maki sushi s lososem a okurkou. Výběr ryby je ale čistě na vás.

Rýže, řasy, olej na sushi. Jedny z ingrediencí, co budete potřebovat.

Rady a tipy, jak na domácí sushi:

Suroviny na maki sushi:
Řasu
Rýži na sushi
Filet z ryby (tuňák, losos, krevety)
Olej na sushi
Cukr
Sůl
Wasabi
Okurka

Postup:
Na sushi potřebujete poměrně dost speciálních surovin, které pořídíte buď v již zmiňované Sapě a nebo v různých specializovaných asijských obchodech. V dnešní době už není problém tyto suroviny sehnat, stačí si najít vietnamské obchody a vyrazit nakupovat. Jako první začneme s přípravou rýže. Ta se vaří 20 až 25 minut na mírném ohni. Následně ji nechte zchladnout například v pekáči, aby chladla rovnoměrně a hlavně rychleji. Mezitím si připravte omáčku, kterou rýži ochutíte. Omáčku vytvoříte z oleje na sushi, cca 8 polévkových lžic, 4 lžíce cukru a 1 lžíce soli. Ať se to zdá zvláštní, je to tak. Věřte tomu, že s tímhle poměrem vám bude rýže opravdu chutnat, jak z sushi barů. Omáčku následně pořádně vmíchejte do rýže.

Okurku nakrájíme na dlouhé plátky.

Řasu si rozprostřete na podložku, na ní dejte rýži, která ale nesmí zasahovat až do krajů, jinak vám při motání vyleze ven a řasa se pořádně nepřilepí k sobě. Rýži potřete lehce wasabi a na to dejte okurku, lososa a další ingredience, které si zvolíte pro své sushi.

Losos musí být čerstvý, nejlépe připravený na filety a zbaven kostí. Nakrájejte ho na slabé plátky a položte k okurce.

Sushi následně opatrně zarolujte a dejte vychladnout do ledničky. Poté nakrájejte na kostičky a máte hotové maki sushi.

Čokoládové sušenky

Tyhle křupavé krásky jsem se dlouho chystala dělat. Ale nikdy jsem nenašla recept, který by mě zaujal. Letos před Vánoci jsem se k němu konečně dostala, navíc jsem se jedno dopoledne nudila, měla všechny potřebné ingredience, tak proč ne? A protože jsou to sušenky, tak i pěkně křupavé a nedoporučuji proto pro ty, které mají problémy se zuby. Pokud máte tip, co dělat, aby nebyly zas až tak křupavé, jsem s ním, budu jen ráda.

Suroviny na 30 sušenek:
400 gramů hladké mouky
200 gramů třtinového cukru
200 gramů cukru krystal
3 vejce
200 gramů změklého másla
150 gramů hořké nebo mléčné čokolády
2 lžičky vanilkového cukru
2 lžičky vanilkového aroma
špetka soli
1 prášek do pečiva

Postup:
Nalámanou čokoládu na kousíčky smícháme s hladkou moukou. Oba cukry, máslo a vejce prošleháme v ručním mixéru, až nám vznikne mírně lepivá směs. Šleháme cca 4 minuty. Poté do směsy mouky a čokolády přidáme sůl, vanilkový cukr, vanilkové aroma a prášek do pečiva. Následně smícháme tekutou a sypkou směs a vytvoříme opravdu hodně drolící se těsto. Důkladně promíchejte, klidně i ručně obě části. Sušenky poté vkládáme na plech vyskládaný pečícím papírem. Do ruky si vždycky vezmeme trochu těsta a pomocí vykrajovátka nebo ručně vytvarujeme kolečka. Kladame je daleko od sebe, jinak se nám všechno spojí při pečení dohromady. Pečeme na 150°C asi 20 minut. Sušenky je ale nutné hlídat a nechat následně na plechu ještě dojít.

Vánoční perníčky se stromečkem

Vánoce se nezadržitelně blíží. To bylo první, co mě napadlo při pohledu na datum 24. listopadu. Do Štědrého dne vážně zbývá už jen měsíc. Takže by asi nebylo od věci začít řešit pomalu vánoční cukroví a hodit se trošku do sváteční atmosféry. A protože linecké, pracny, vosí hnízda a podobné chuťovky nechám opět na mámě a babičce, rozhodla jsem se vyzkoušet úplně něco jiného. Perníčkové sušenky s vytlačeným vánočním stromečkem, což byl jako dárek v časopise Apetit, ze kterého sem čerpala i recept. Do vánoční atmosféry mě během pečení dostalo i perníčkové koření a já jsem pak měla hned mnohem lepší náladu, až se moje spolubydlící trochu obávala o moje duševní zdraví. Viva la Vánoce.

Suroviny asi na 10 perníčků:
500 gramů hladké mouky
150 gramů moučkového cukru
100 gramů tekutého medu
2 lžíce vanilkového cukru
1 lžička sušené vanilky
2 lžíce perníkového koření
2 lžičky skořice´
3 vejce
krystalový cukr na posypání

Postup:
Z hladké mouky, moučkového cukru, teplého medu, vanilkové cukru, sušené vanilky, perníkového koření, skořice a dvou vajec vypracujeme hladké a trochu i lepové těsto. Zabalíme do potravinové fólie a dáme odpočinout na 24 hodin do ledničky. Teplý med uděláte tak, že skleničku s medem dáte do hrnku s horkou vodou a pak vylijete přebytečnou vodu. Jednoduché že?
Po vyndání z ledničky si pracovní plochu pomoučníme moukou, zapneme troubu na 150°C a těsto rozdělíme nejprve na půlku a pak na čtvrtiny. Připravte se na to, že se vám bude dost lepit, takže mějte v zásobě opravdu dost mouky. Těsto rozválíme na zhruba 2 mm plát a vykrojíme do něj pomocí třeba skleničky kolečka. Ty vyskáládáme na plech potažený pečícím papírem, potřeme vajíčkem a posypeme krystalovým cukrem. Dáme do trouby cca na 20 minut. Necháme odpočinout a můžeme rovnou podávat.

Dýňové cup cake

Minulý týden jsem procházela aktuální číslo časopisu Apetit a přemýšlela, čím bych co bych si zase upekla. Vzhledem k ingrediencím jsem se nakonec rozhodla pro cup cake, tentokrát ale s dýní Hokaido. Dýně je na chuť nevýrazná, trochu trpká a nic moc dobrá. Proto ji chce doplnit ještě nějakou výraznou chutí. Já jsem zvolila skořici a vanilku, které dýni, která teď zažívá obrovský boom hlavně na farmářských trzích a dělá se z ní na podzim snad skoro všechno, nádherně oživí a zpestří její chuť. Cup cake ale nejsou jediné, co se z dýně chystám dělat, protože na mě ještě v ledničce půlka dýně čeká.

Suroviny na těsto:
100 gramů hladké mouky
100 gramů cukru krystal
2 vejce
čtvrtka dýně Hokaido
2 lžičky vanilkového cukru
vanilkový lusk
2 lžičky skořice
100 ml kefíru
100 gramů rozměklého másla
2 lžčky jedlé sody
2 lžičky kypřícího prášku

Suroviny na krém:
2 balení smetanového sýru (já použila 190 gramovou Lučinu)
2 lžičky skořicového cukru
2 lžičky mleté skořice
2 lžčiky vanilkového cukru
80 gramů moučkového cukru
mix balených oříšků v čokoládě

Postup:
Postup na přípravu cup cake už jste si na blogu mohli přečíst několikrát, proto dnes jen hodně zkráceně, protože opakování je matka moudrosti. Do mixéru vložíme máslo, cukru a vajíčka a rozmixujeme v hladkou pěnu. Tu smícháme s sypkou směsí - moukou, skořicí, vanilkovým luskem, vanilkovým cukrem, jedlou sudou a kypřícím práškem. Do hotové směsy přidáme i nahrubo nastrouhanou dýně Hokaido, která je více máslová než jiné druhy dýně. Navíc zrovna Hokaido je u nás nejvíce rozšířená a pěstovat ji můžete i na zahradě. Nakonec přidáme kefír a celou směs důkladně promícháme a rozdělujeme do připravených košíčků ve formě. Troubu předehřejeme na 150°C a pečeme 12 až 15 minut taktéž na 150°C.
Cup cake necháme vychladnout a připravíme si krém. Smetanový sýr, moučkový cukr, skořici i vanilku dáme do mixéru a promícháme. Hotovou směs klademe lžičkou nebo cukrářským pytlíkem na cup cake a dozdobíme oříškem v čokoládě.