Kanelbullar - švédští skořicoví šneci

Jestli je pro Francii typický croissant, tak pro Švédsko jsou to bezesportu kanelbullar. Tyhle skořicové zamotnace jsem chtěla dělat už několikrát, ale myslela jsem si, že je nezvládnu zamotat. Nakonec jsem je zvládla zamotat a když jsem je dělala podruhé, vypadaly mnohem líp a chutněji než na poprvé. Navíc jsem se jejich tvorby obávala zbytečně. Pokud postupujete podle návodu, není důvod je nějak zkazit. Pokud tedy přemýšlíte, jaké pečivo vytvořit pro víkendová rána, jsou kanelbullar to pravé. Navíc se s tím pojí i zajímavá tradice ze Švedska. Kanelbullar totiž běžně doprovázejí fiku. To je ve Švédsku přestávka na kávu, ale ne jen tak ledajaká. V době fiky přestanou ve Švédsku všichni pracovat a přesunou se do prostro určiných pro fiku, pokud jsou doma, tak všude po bytě voní čerstvá káva. Fika probíhá tradičně dvakrát za den a káva je obvykle dost silná, takže pokud jste milovníci cappuccina nebo café laté, jako já, asi černou kávu úplně nedoporučuji nebo vás odvezou se srdečním šokem. Ale myslím, že udělat si několikrát za den takovou fiku a doplnit jí nejen kávou, ale i něčím sladkým, je moc dobrý nápad. Já sama to aplikuji několikrát denně, akorát u toho pořád pracuji. Právě díky kávě jsou pro mě tyhle pracovní chvilky mnohem příjemnější a já se na ně vždy moc těším. Nějaký dezert už je k tomu jen taková třešnička na dortu.

Zimní a jarní kávování

No že bych se nějak poučila a servírovala vám teď recepty a tipy na kavárny nějak často, to se tedy říct nedá. Ale bohužel, stále nic nestíhám a teprve dneska mám po několika dnech volný večer s tím, že vím, že zítra nemusím vstávat ve svýc šílených 4.20 (pracovní doba od 5.30 je šílená). Proto jsem si konečně sedla k blogu a sepsala pro vás další článek s tipy, kam zajít na dobrou kávu a dobrý moučník. Kromě toho, zítra mám v plánu péct recept, který už chystám taky strašně dlouho, takže pokud vše půjde, tak jak má, tak brzy bude i receptík. Hurááá! Teď mám pro vás ale tipy na pár kaváren, kam určitě musíte zajít, protože mě se tam moc líbilo a myslím, že vám bude taky. Za jednou se opět vypravíme do Plzně, abyste viděly, že pupek si Baruš umí nacpat i mimo Prahu. Tak jídlu a kávě zdar! :)

Hruškovo borůvková brioška s kokosem

Fuj, to jsem teda ostuda. Poslední příspěvek jsem přidávala před více než měsícem. Sama nemám ráda, když moji oblíbení blogeři a youtubě nepřídávají dlouho články a videa a teď dělám to samé. Mám pro to ale snad dobré vysvětlení. Je to tím, že čas je pro mě teď skoro sprosté slovo. Protože ho vůbec nemám. Poslední dobou žiju svůj život snad na 200%, lítám venku a domů se občas chodím jen vyspat. Kromě toho mám navíc dvě nové práce. Obě jsou spojené s jídlem, kulturou a psaním. Jenže ještě do toho musím chodit do své první práce, lítám po schůzkách a když mám zrovna volný den, tak máme rodinnou oslavu a nebo chodím po rozhovorech pro Culture Times. Slibuji, že tahle dlouhá pauza byla naposledy, samotné mě ten blogový svět hrozně chyběl. Nedávno jsem ale byla v IF Café, krásná kavárna Ivetky Fabešové, které je i v aktuálním čísle časopisu Gurmet. Mluví tam nejen o novém IF Café na Andělu, ale i o cukrařině v Čechách. Pokud se chcete dozvědět, jak to tady chodí, doporučuji přečíst. Plus jsou tam tři recepty. Francouzské eclairs brzy vyzkouším, teď mě ale nadchla hrušková brioška, přestože nejsem moc velký fanoušek hrušek. Tu jsem testovala nejen na svých kamarádech, ale právě i na rodině během oslavy a slavila ohromný úspěch. Přípava je sice delší, ale věřte, že se to vyplatí. Já je miluji :)

Belgické vafle s ovocem

Taková obligátní otázka hned na začátek; Co nejraději snídáte? Tedy jestli vůbec snídáte, což určitě jo, protože snídaně je základ dne. Já třeba většinou snídám v práci a vím, že se musím najíst tak, abych vydržela bez jídla celý den. Když jsem ale doma, tak mám nejraději ovesnou kaši s ovocem nebo míchaná vajíčka. Občas šáhnu ale i po chlebu s marmeládou. Mám hodně ráda sladký snídaně, protože sladký po ránu můžu v rámci své diety. Proto pro vás mám dneska naprostou bombu. Poprvé jsem dělala vafle. Ale co vám budu povídat, jsou naprosto skvělé, výborné a dokonalé. Možná to zní trochu sebevědomně, ale mám z nich děsnou radost, protože mi fakt neskutečně chutnají (já se přemohla a měla jsem je právě k večeři :D). Inspiraci jsem načerpala u skvělé Kitchenette alias Markéty Pavlaje a jsem z toho naprosto unešená. Jsou to pravé belgické vafle, kterých jsem v Bruselu potkávala desítky a teď si je konečně můžu udělat i doma, hurá. Doporučuji si o víkendu trochu přivstat a udělat si je, ale zaručuji vám, že nebudete litovat. Tohle stojí i za ranní budíček. Ovoce jsem nakoupila v Lidlu, ty kanadské borůvky jsou krásně šťavnaté a klidně bych je snědla i samotné. Už se těším až si tyhle boží vafle dám v létě na zahradě za svitu sluníčka a ještě k tomu s ovocem ze zahrádky. Jen se připravte, že ten nepořádek potom taky stojí za to :D

Banánový chlebíček s vlašskými oříšky a čokoládou

Jestli mě v zimě baví nějaké ovoce, jsou to stoprocentně banány. Nevím, zda je to tím, že na mandarinky a pomeranče jsem alergická, takže jich nemůžu sníst tuny, jako banánů a nebo tím, že banány si můžu dát vždycky po cvičení a nemám depresi, že jsem zas snědla něco nezdravého a přibrala z toho milion kilo. Zkrátka, když mám na něco chuť, dám si banán. Proto když mi v lednici začali hnědnout čtyři banány, říkala jsem si, že bych měla konečně vyzkoušet banana bread. Máma mi půjčila super formu a hlavně mi poradila skvělý recept. Banánový chlebík jsem tak udělala pro holky, když jsme vyrážely na hory, abychom si nemusely nic kupovat ke snídani, jako každý rok a taky, abych se konečně těch hnědých krásek zbavila. Tady totiž platí, že čím víc zralý banán, tím lepší. Takže jestli máte doma taky pár banánů, které už volají po spotřebě, určitě vyzkoušejte tuhle dobrotu. Atmosféru zimy vám dokreslí nejen perníkové koření a skořice, ale také vlašské ořechy, které si mě poslední dobou získávají čím dál tím více. A samozřejmě nesmí chybět ani čokoláda.

Podzimní a zimní kávování

Chození po kavárnách miluji. A ještě víc miluji je objevovat a nacházet nové a neobjevené. Podzim a zima je na vysedávání po kavárnách nejlepší, protože je venku zima a neznám nic lepšího než držet vynikací kávu, ujídat skvělý dortík a nasávat atmosféru místa. A k tomu si samozřejmě povídat s kamarádkami. Mám pro vás tady opět pár tipů na místa, která jsem si zamilovala a byla v nich poprvé nebo se do nich hrozně ráda vracím. Doufám, že se inspirujete a navštívíte jednu z těhle úžasných kavárniček.

Domácí koblížky s malinovou marmeládou

Nevím, jak jste na tom vy, ale mě se stává, že když se mi jednou něco nepovede, tak se k tomu musím časem vrátit a zkusit to znovu. Přesně tohle se mi před cca rokem a půl stalo s koblihami. Prostě jsem je nutně potřebovala zkusit a ony se mi nepovedly. Přesněji řečeno, vzhledově vypadaly nádherně (to jsem si alespoň v tu dobu myslela), ale chuťově prostě nebyly dodělané a vevnitř byly syrové. Hrozně mě to zklamalo, ale věděla jsem, že je někdy musím udělat znovu. Ten čas nastal právě teď na začátku února. Důvod je jednoduchý. Blíží se masopust a receptů na domácí koblihy je všude spousta. Většinou jsou ale na smažení v oleji. To jsem po minulé zkušenosti už nechtěla. Díky blogerce U nás na kopečku jsem ale našla koblihy pečené v troubě. Zkombinovala je s receptem z Apetitu online a teď vidíte výsledek. Když jsem vyndala první plech z trouby, musela jsem nadšeně odložit psaní absolventky a kochat se tou nádherou. Vypadaly, jak kdybych je šla koupit do obchodu (skoro). Moje nadšení bylo stejné i s druhou várkou. Takže pokud je máte rádi, dodržujete masopust, při kterém je dovoleno hodně sladkého a tučného, udělejte výjimku z novoročního předsevzetí - zhubnout; stejně jako já a udělejte si tyhle krasavice. Budete nadšení!