Datlové kuličky

V prosinci není častějšího slova než slovo Vánoce. Ve food blogové scéně se k tomu přidává ještě slovo cukroví a receptů na ně najdete na všech blozích desítky. Já nejsem výjimkou. Dlouho jsem přemýšlela, jestli mám vůbec nějaké recepty na cukroví dávat, protože je toho všude plno. Pak jsem ale dostala nabídku na natáčení nepečeného cukrovi a řekla jsem si, že bych to mohla spojit. Kromě klasického psaného receptu, tak tady máte i video, jak si hraju na profesionální cukrářku a dělám nepečené cukroví. Musím říct, že jsem z toho teda byla dost nervózní, ale nakonec to bylo moc fajn dopoledne. Takže moc děkuji Markovi a Božence! :* 
 

Linecké cukroví

Když píšu tenhle recept, je dost pozdě a já jsem ráda, že jsem se dostala k tomu ho napsat. Přijde mi, že už zním jak seklá hrací skříňka, ale 14 před Vánoci je víc než šílené. Lítám z jedné práce do druhé a u počítače trávím víc času než bych chtěla a občas se ráno probudím ještě dlouho před budíkem, protože jsem vystresovaná z toho, že nic nestíhám. Paradoxně jsem ale letos stihla docela péct cukroví a poprvé jsem se zmohla na víc než jen na perníčky. U nás v rodině se o cukroví stará hlavně mamka, která má vždy 2 týdny před Vánoci  pečící víkend, kdy se od pátku do neděle věnuje cukroví. Normálně jí s tím každý rok pomáhám, letos jsem ale vařila v Café AdAstra na akci Pomáhejme večeří a moc jsem jí s tím cukrovím nepomohla. Sama jsem ale týden předtím zkoušela linecké a teprve před pár dny jsem se dostala k tomu, že jsem ho nafotila. Navíc jsem si od Terky z Výpečků pořídila nádherné prkýnko na focení a byla šťastná, že to na něm můžu vyfotit.

Podzimní kávování a radosti

Přestože podzimní měsíce lákají k návštěvám útulných kaváren možná ještě víc než v létě, já jsem na ně neměla tolik času, jak bych chtěla, což se dost projevilo i na blogu a já jako ostuda přidávám článek po více než měsíci. Měla jsem toho za posledních několik měsíců až nad hlavu a na kavárny nějak nebyl čas. Teď se budu si to vynahradit, protože neznám lepší pocit, když si vychutnáváte horkou kávu a k tomu dokonalý dortík a venku se prohání vítr a první vločky. Navíc se mi v kavárenském prostředí hrozně dobře pracuje a jsem tam víc koncentrovanější než třeba doma. Kromě toho se v posledních měsících otvírá tolik nových míst, že je ani nestačím objevovat a psát o nich. Dejte mi tip, kde to máte rádi vy a kde to musím určitě vyzkoušet.

Cinque Terre

To, že jsem byla v Miláně už víte. Vyrazila jsem tam s kamarádkou Hankou v půlce srpna a trochu se stydím za to, že druhou část našeho italského výletu píšu až teď v listopadu. Ale zase se mi na to hezky vzpomíná, když kouknu z okna, za kterým je už spadané listí ze stromů a ranní teploty dosahují bodu mrazu. V srpnu jsme se v Miláně probouzely do rána plné sluníčka a těšily se na každý zážitek. A ten ze Cinque Terre stál rozhodně za to. 

Levandulový dort s bílou čokoládou a borůvkami

Na začátku října jsem si dala takovou malou challenge. Rozhodla jsem se, že každý týden upeču alespoň dvě věci. Jeden recept, který vyzkouším úplně poprvé a na blog vám pak hodím recept. Druhý recept bude ten, který už na blogu máte a já ho třeba dlouho nezkoušela. Zatím se mi to moc nevede, protože zoorganizovat svůj time management je pro mě poslední dobou čím dál tím těžší. Ale v sobotu se mi to konečně podařilo. Jeden známý měl v minulý týden narozeniny, a protože miluji překvapení, rozhodla jsem se pro něj upéct dort, na který jsem se chystala už dávno. Časopis Gurmet zveřejňuje každý měsíc své cukrářské výzvy. Mě se sice ještě nikdy nepodařilo zúčastnit se, ale aspoň to chci vyzkoušet zpětně. A v téhle výzvě byl i levandulový dort s bílou čokoládou a borůvkami. Přiznávám, že je lepší a levnější ho dělat v létě, v sezóně, ale teď na oslavě zase krásně rozsvítil stůl. Málem teda nepřežil cestu, protože jsem ho vezla z Prahy k rodičům, byl pekelně těžký, protože byl složen ze dvou korpusů, ale celý se snědl. A měl úspěch!!

Jak jsem pekla v Makro Akademii

O tom, že jsem dostala nabídku na pečení pro mojí oblíbenou kavárnu Prostá přítomnost v rámci akce Den soukromého podnikání jsem vám už říkala. Teď je čas nechat vás nahlédnout pod pečící pokličku celého dne. Už dlouho dopředu jsem věděla, že celý týden bude dost hektický, a taky že jo. Všechno to začalo už v pondělí 10.10 (krásný datum :D), kdy jsme s holkami Gabčou z PG Foodies, Romčou z Na skok v kuchyni a Verčou z Menu domů vařili a pekli v Makro Akademii. Já jsem si už ráno dojela pro dýňové pyré, které mi připravila máma už den dopředu. Já jsem si pak doma sbalila svoje nezbytnosti a vyrazila vstříc Stodůlkám. Přiznávám, že moje papírová taška nebyla nejlehčí a v autobuse trochu umřela. Většina věci se mi z ní vysypala na zem a já je horko těžko sbírala a hledala po celém autobuse. Nakonec jsem se do Makra ale zvládla dopravit a hlavně najít holky. 

Den soukromého podnikání Makro

Konečně vám o tomhle projektu mohu říct víc. Jsme hrozně ráda, že se do něj mohu zapojit a že oslovila skvělá Terka, která tenhle projekt zaštiťuje. A o co se jedná? Makro pořádá 11. října Den soukromého podnikání, kde chce pomoct všem malým a středním podnikatelům, aby je objevilo víc zákazníků. Já jsem byla oslovena, abych si vybrala kavárnu, kterou mám ráda a které bych chtěla v tomto směru pomoct. Moje myšlenky hned směřovaly ke kavárně Prostá přítomnost (psala jsem vám o ní tady) a byla jsme hrozně ráda, že na to kývli i oni.